DS7 CROSSBACK

Pomalým krokem jsem se blížila k autu. Potemnělou podzemní garáží se rozléhaly mé kroky. Auto už z dálky působilo majestátně. Mezi okolními vozidly se vyjímalo nejen svou robustností, ale i barvou. Obešla jsem si ho, abych na něj dobře viděla ze všech stran a abych si jeho linie opravdu vychutnala. Udělalo na mě dojem. Z kapsy u kabátu jsem vytáhla klíče a odemčela jej.

Nasedla jsem.

Po bližším prohlédnutí interiéru jsem usoudila, že designéři si tu oprvdu vyhráli. Dopřála jsem si skutečnou porci luxusu. Jinými slovy: interiér nesplývá s davem, ba naopak. Celkový prostor se pyšní velikostí vepředu i vzadu. Jak použíté barvy, kde světlá střídá tmavou, tak použítý materíál, vše je komfortně sladěno a precizně vyvedeno v jeden elegantní celek. Po zavření dveří nastalo ticho. To bylo důkazem, jak dobře je vozidlo odhlučněné. Jako první se o pozornost přihlásil masivní displej infotaimentu nad středovým tunelem. Dále sympaticky umístěný a subtilní joystick samotného ovládání řízení. Nemalou péči konstruktéři věnovali i způsobu osvětlení celého interiéru. V koženém, velmi pohodlném "křesle" a při intimním osvětlení, jsem si připadala spíše jako v nějakém příjemném baru, než-li v autě.

Nic mi nebránilo v nastartování. Auto se startuje pomocí tlačítka start/stop engine. Motor s lehkostí naskočil. Má pozornost se vrátila k ovládacím prvkům vozidla. Nastavila jsem si teplotu, vyhřívání sedadla a projela jsem základní nastavení vozidla, tedy např. nastavení světel, chování vozidla při jízdě, asistenty atd. Uchopila jsem volant, který je plný ovládacích prvků. Mezi, které patří například obsluha telefonu či korekce hlasitosti. Ale tím nejdůležitějším je bezesporu možnost vybírání motivů na displeji u řidiče. Vybrala jsem si téma s navigací. Nastavila jsem cíl cesty. Výpočet proběhl bleskově, i když jsem zadala Istanbul. Nezbývalo než vyjet.

Auto je plnohodnotný automat. Je ovládáno jednoduchým joystickem, který se nachází na dosah a dobře padne do ruky. Což jsem velmi ocenila. Hodila jsem ho do Drive. Už při manévrování a výjezdu z podzemní garáže jsem byla ohromená s jakou lehkostí se auto nejen ovládalo, ale i pohybovalo. Otáčení volantu, přidávání plynu, či brzdění fungovalo lehce a přesně. Nabyla jsem dojmu, že ovládám nejlepší žehličku, která žehlí úpně sama. Opustila jsem garáž a vyjela ven. Nejprve jsem měla možnost auto prověřit v rušných pražských ulicích a to za plného provozu. Než jsem se dostala na Jižní spojku, měla jsem možnost naplno zažít rychlost reakcí při nesčetných semaforech. Prověrka v městském provozu dopadla na výbornou, kdybych byla profesorka, dala bych určitě za A. I přes velikost a hmotnost vozu jsem se s ním pohybovala s grácií a lehkostí. Skoro jako bych řídila auto určené pouze pro město a ne majestátní loď. Což mě sice potěšilo, ale na druhou stranu znervózňovalo, jelikož jsem musela neustále hlídat nejvyšší povolenou rychlost. Padesátka totiž v odhlučněném interiéru vypadá jako dvacítka. Po nájezdu na Jižní spojku jsem vyzkoušela adaptivní tempomat, line asistenta či senzor hlídání mrtvého bodu. Všichni fungovali výborně. Na asistenty jsem si rychle zvykla, jelikož jejich chování bylo v souladu s přirozeným jednáním řidiče za volantem. Mohla jsem se na ně splehnout a co je snad ještě důležitější, chování vozidla pod jejich vlivem nevykazovalo žádné nekomfortní skoky či jiné nepředvídatelnosti. Mezi tím se interiér auta velmi rychle a dobře prohřál, takže ke klimatizaci nemám také žádné připomínky. Polohování sedadel u řidiče i spolujezdce je ovládáno pomocí tlačítek a plně elektonicky. Při hledání pohodlnější polohy jsem si náhodou zapnula masáž zad, což mě překvapilo, nevěděla jsem, že i tato funkce je v nabídce. Kvitovala jsem ji s povděkem. A o to víc jsem se těšila na dálnici.

Po nájezdu na ni jsem měla možnost prověřit vozidlo z hlediska síly motoru a rychlosti. Při vyšších rychlostech se nezměnilo nic na ovládání vozu. Rezerva výkonu byla v motoru dobře znát. Při sešlápnutí akcelerátoru a rychlosti 130 km/h chce jet stále víc a rychleji a nechce se zastavit. To vše aniž by se zvýšil hluk či vibrace. Musela jsem se krotit. Auto výborně sedí na vozovce, jeho nízko položené težiště a celková šířka vozidla zabezpečují jízdu bez kymácení. Prostě jde výborně za volantem. Nadešla chvíle, kdy jsem se rozhodla vyzkoušet vestavěný sound systém vozidla. Ve středovém tunelu je dobře dostupný usb port, do kterého jsem zasunula flash disk. Na displeji jsem se dostala k obsahu flashky rychle, intuituvně a bez zbytečného proklikávání, což jsem jakožto hudební fajnšmekr velmi ocenila. Našla jsem si ovládání zvuku a nastavila parametry (středy, výšky a basy) podle svého gusta. Sound systém hraje dobře, nemám k němu co dodat, zvuk motoru nepřehlušuje hudbu a naopak. Ale uznávám, že to může být subjektivní pocit.

Druhý den jsem jela DS 7 vyzkoušet i na silnicích II. a III. třídy a také jízdou za tmy. Neztratilo nic ze svého šarmu a umu ani na těchto komunikacích. Neustále má chuť se drát ke svému cíli, jede s lehkostí přes silniční nerovnosti i zpletité a příkré cesty. Se vším se bravurně vyrovnává, sedí v zatáčkách, kopce mu nevadí, horizonty přeskakuje. Ale přesto všechno tento způsob jízdy nesnižuje nic z bezpečí, komfortu a pohodlnosti. Automatická převodovka funguje bezchybně, obsahuje osm stupňů a ty jsou tam znát. Potom, co se setmělo, se mi naskytla příležitost si vyzkoušet asistenta pro dálková světla. S elegancí za mě převzal břímě neustálého hlídání neoslňování ostatních účastníků silničního provozu. Fungoval rychle a bezchybně. Žádný z protijedoucích řidičů si nestěžoval. Tento asistent zabraňoval oslňení nejen řidičů, ale i chodců, což mě přivádí k popisu módu nočního vidění na displeji u řidiče. Tuto funkci jsem si oblíbila. Zobrazovala nejen jedoucí vozidla, ale i chodce a zvěř. Chodci v bezbečné vzdálenosti byly zobrazeni v zeleném rámečku, chodci sebevrazi naopak v červeném. Jak asistent pro dálková světla, tak mód pro noční vidění se řadí mezi pomocníky, bez kterých si v budoucnu svůj život nedokáži představit.

Následující ráno jsem se rozhodla vyrazit na nákup. Nerada couvám a parkuji a to obzvláště na parkovištích u obchodních center. Ovšem kamerový systém DS 7 mě nenechal na holičkách. Senzory, zadní kamera, promítnutá mřížka a všechno to pípání kolem, které mě upozorňovalo na předměty v okolí, mě s vozidlem bezpečně navedlo tam, kam jsem potřebovala. Vyrazila jsem na nákup. Po chvíli už jsem se vracela ověšená nákupními taškami. Ovšem auto této třídy vědělo, jak mě správně přivítat, a to ulehčením otevírání kufru. Pokládání tašek na mokrou zem a hledání tlačítka pro otevírání pátých dveří je zde minulostí. Nevím, jak se tato funkce jmenuje, ale stačilo máchnout špičkou nohy pod zadkem auta a dveře se sami otevřely. No není to paráda?

Na konec bych ještě chtěla zmínit, že je také možné si nastavit, které dveře se budou po zmáčknutí odemykání prioritně otevírat. A v neposlední řadě i předtápění vozidla na dálku.

I přes všechny klady má auto jeden velký nedostatek, ostatně jako každé vozidlo, které jsem měla tu čest vyzkoušet, a to ten, že není kam odložit kabelku.

Vážené dámy, pokud se tedy rozhodnete pro toto auto, bude vás i vaši rodinu vozit bezpečně a pohodlně jak po městě, tak i mimo něj. Já osobně jsem si DS 7 zamilovala. Když jsem auto po čtyřech dnech vracela, měla jsem pocit, jako bych se vzdávala něčeho cenného, něčeho s čím jsem prožila kus svého života. Nechala jsem tam šálu.


Autor textu: Erika Hendrixová, redaktorka