SPACETOURER

Když jsme dostali možnost otestovat Citroën Space Tourer, měli jsme z toho velikou radost. S kolegou totiž máme minulou generaci, či-li Citroën Jumpy, takže auto známe velmi dobře, vždyť tachometr toho našeho už dávno překročil 200.000 km a jsme s ním velice spokojení, tak nás oba zajímalo kam pokročila generace následující.

Čekali jsme všechno, ale tohle určitě ne. Naše Jumpy jednoznačně dává najevo, že nejdřív byla dodávka a z ní v Citröenu vypiplali osobní verzi, ale i tak vám neustále dává najevo, kde jsou její kořeny.

U současného Space Toureru jsme ovšem řešili neřešitelné, otázku odvěkou a nezodpovězenou, bylo dřív vejce nebo slepice, respektive byla dřív dodávka nebo osobní verze? Na to se nedá jednoznačně odpovědět, protože to auto se chová jako běžný rodinný kombík. Ano, ta "velká kráva", která má aerodynamiku napnuté plachty jezdí jako běžný rodinný kombík a navíc jako prvotřídní rodinný kombík.

Space Tourera jsme dostali s naftovým motorem o objemu pouze 2 litry. Pouze, píši proto, protože podle mě auto takové velikosti má začínat minimálně na 2,3 litrech jako například Fiat Ducato nebo Iveco Daily, já bych se nebál dát mu pod kapotu starou dobrou dvaosmičku nebo ideálně třílitrový šestiválec, ale světe div se, ten motor nejen, že autu stačí, on mu naprosto vyhovuje. Se Space Tourerem jsme sice jezdili převážně ve 2 maximálně 4 lidech, ale zajímalo nás jak si poradí s plným zatížením, takže jsme vyrazili na výlet v 8 dospělých a do kufru pro jistotu naložili pár Bernardýnů. Bernardýny jsme pro jistotu vzali jedenáctky, ať osazenstvo auta má dobrou pohodu a dodržuje pitný režim.

Motor ani s plným obsazením neměl sebemenší problém, navíc bezproblémové bylo i předjíždění a držet se dálničního limitu auto zvládalo s naprostou lehkostí. Co víc si může řidič přát, najedete na dálnici, zapnete tempomat a užíváte si "přízemního letu busyness jetu". Třešničkou na dortu byla spotřeba, sice ji nijak moc nesledujeme, ale tady se o ní s Vámi musíme poděli. Průměr 8 litrů na 100 km. V plném obsazení? Nádhera, no a aby těch překvapení nebylo málo, tak při pohodovém ježdění, ale bez jakékoliv snahy o úspornou jízdu průměr 7,2 l/100 km a když se člověk trochu snaží, mám na mysli využijete kinetické energie auta, jedete plynule, žádné EKO vychytávky nebo podobně, tak se bez problému dostanete i pod 7 litrů. No řekněte sami, takhle velké auto........ radost jezdit.

Co by ale zmohl skvělý motor, kdyby mu nesekundoval povedený interiér. Hned po otevření dveří jsem si vzpomněl na první generaci Citroënu Cactus. Taková křesílka jsem naposledy viděl právě v něm. Nejen, že jsou "šik", ale jsou i pohodlná a na poměry auta i slušně drží tělo v zatáčkách. Čím déle s autem jezdíte a prozkoumáváte ho, neustále nacházíte další a další vychytávky. Posuvné obě zadní lavice, nastavitelná opěradla obou zadních lavic v několika polohách, spousta odkládacích poliček a kastlíků, takže je to skoro na malou mapu uložených pokladů, široké a lehce ovládané šoupačky na obou stranách, loketní opěrky předních sedadel přesně tam, kde mají být, všechny ovládací prvky pěkně v dosahu a po ruce, navíc naprosto intuitivně poskládané, takže se s autem sžijete během pár okamžiků a kilometrů. Za volantem nesedíte ani vysoko, ano nízko, prostě tak akorát, aby jste dobře viděli z auta, ale zároveň při nasedání nešplháte do nebeských výšin a z auta pohodlně vysedáte. Volant si konstruktéři evidentně vypůjčili z osobáků, protože je tak akorát do ruky a moc příjemně se drží, navíc snad ještě nikde jsem neviděl, tedy kromě koncernové sestřičky DS Automobiles, tak poctivě obšitý volant kůží s důrazem na detail.

Víte co je na tomhle autě ještě dle mého dokonalé? Navigace. Sice má menší obrazovku, ale odezva na dotek je takřka jako u tabletu a hlavně zná naši krásnou zemi. Několikrát jsme jeli do krajů, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, i bratr Google se ztratil, ale Citroeňácká navigace nás pokaždé dovedla až před vrata, což podle mě hodně přidá na jistotě cestování. Milý Citroëne, za nás palec nahoru

Upřímně už se nemůžeme dočkat, až si Space Tourera půjčíme na nějaký road trip a dáme za volantem v kuse několik tisíc kilometrů. Ono vás to totiž za volantem přímo svádí zapomenout na starosti všedních dnů, zabořit prst do mapy, natankovat plnou a vyrazit vstříc dálkám.

Všichni, kdo jsme s autem jezdili, jsme se shodli, že Citroën Space Tourer je v dnešní době jedna z nejlepších voleb, pokud potřebujete velké rodinné auto, nebo pokud křížence dodávky a osobáku. Přes týden dělník ve firmě, o víkendu rodinný miláček.

Ještě o jedno velice příjemné zjištění se s Vámi musíme podělit. Lidé, kteří toto auto navrhovali, opravdu věděli co dělají. Krom toho že auto jako celek perfektně funguje, je i jeho údržba a kontrola jednoduchost sama.

Nevím, jestli jste v posledních pár letech na moderním autě potřebovali vyměnit žárovku, pokud ne, tak patříte k těm málo šťastlivcům, ale u většiny aut to byl očistec, v lepším případě to odnesly odřené klouby, případně člověk musel potupně navštívit servis, protože prostě někde to fakt nešlo. Za to Citroën Space Tourer je jako ze staré školy, jednak jeho halogeny výborně svítí, ale pokud budete muset vyměnit žárovku, tak tolik místa okolo světel jsem snad ještě u žádného jiného světla neviděl. Tady se vám vejdou obě ruce a navíc si k tomu můžete svítit i velkou baterkou. Někomu to možná přijde malicherné, ale zkuste si vyměnit žárovku ve 2 ráno někde uprostřed ničeho, vzpomenete si na má slova, u Space Toureru je to otázka minuty.

Za volantem Citoënu Space Tourer jsme strávili pouze týden, ale každý kilometr jsme si užili a bylo nám docela líto, že jsme se s ním museli rozloučit, vážně už se těšíme, až si ho opět půjčíme a vyrazíme s ním na pořádný road trip.


Autor textu: Zdeněk Tomeš, šéfredaktor