Když se italská romance a sportovní styl potká s francouzskou elektrikou:

Říká se, že správný petrolhead musí alespoň jednou za život
vlastnit Alfu Romeo, aby pochopil, co je to opravdové automobilové utrpení i
extáze v jednom balení. Jenže jak je to ve chvíli, kdy ikonický milánský kříž a
hada nalepíte na čistý elektromobil, jehož vnitřnosti pocházejí z koncernové
líhně Stellantisu? Výsledkem je Alfa Romeo Junior Elettrica. Auto, které ve vás
vteřinu po vteřině střídá absolutní řidičské nadšení s nutkáním zahodit klíčky
do nejbližší škarpy. 

Nádherná schránka, uvnitř trochu drhne:

Vizuálně je to typická Alfa. Vypadá dravě, svalnatě a na
ulici za ní otočí hlavu úplně každý. Jenže jakmile otevřete dveře, romantika
začíná dostávat trhliny. Interiér na fotkách působí fantasticky, ale na druhý
dotek zjistíte, že plasty jsou tvrdé jako diamanty. Sportovně tvarované sedačky
vypadají jako vystřižené ze speciálu pro Le Mans, jenže jsou extrémně úzké, chybí
jim bederní opěrka a opěrku hlavy vám tvůrci namontovali někam nepochopitelně
daleko dozadu. Místa vpředu není na rozdávání, a pokud vzadu plánujete převážet
dospělé cestující, raději si předem připravte nějakou omluvu. 

Absolutním bizárem je pak bezklíčové startování. U většiny
elektrických konkurentů jednoduše sednete, sešlápnete brzdu, dáte „D“ a jedete.
V Junioru musíte potupně šermovat s klasickým fyzickým klíčkem a mačkat
startovací tlačítko jak v dieselovém hatchbacku z roku 2010. O moderních vychytávkách,
jako je hlídání okolí vozu kamerovým systémem typu Sentry Mode nebo
pokročilejší autonomní funkce, si můžete nechat jen zdát. 

Elektrický skanzen a kouzla s procenty:

Pohonné ústrojí těží z lithiové baterie NMC, jenže veškerá
elektronika kolem působí poněkud zaostale. Absence tepelného čerpadla v této
cenové relaci zabolí a rychlost nabíjení na veřejných stanicích vás rychle
vrátí do reality dlouhých kávových pauz. Když k tomu připočtete nepříliš intuitivní
infotainment, v němž je vyhledání obyčejné rádiové stanice srovnatelné s
luštěním hieroglyfů, začnete si klást otázku, kde se stala chyba. Systém vám
navíc neprozradí, s kolika procenty baterie dojedete do cíle, a předehřev
akumulátoru před rychlým nabíjením je tu spíše objektem náboženské víry než
reálnou funkcí. 

Klenotem palubního softwaru je ovšem ukazatel stavu nabití.
Když vám na dálnici začne svítit strašidelných 8 % a vy s oroseným čelem hledáte
odtahovou službu, stačí auto na chvíli odstavit. Po opětovném nastartování se
systém probere, zamrká a bez špetky studu vám oznámí, že v baterii je vlastně
ještě pohodových 52 %. Tuto infarktovou rozvernost palubního managementu vám
nepředvede ani ten nejdivočější horský průsmyk. 

Srdce šampiona na okresce, noční můra na křižovatce:

Jenže pak otočíte volantem do první zatáčky a na všechna
korporátní zakolísání okamžitě zapomenete. Podvozek je sice tvrdý jako týdenní chléb,
ale auto drží stopu s neuvěřitelnou neústupností. Převod řízení je extrémně
strmý, obří rejd z vás udělá krále městských vraceček a podvozek filtruje
náklony karoserie s chirurgickou přesností.  

Praktickou stránku věci zachraňuje solidní čtyřsetlitrový
kufr a potěší i drobnost v podobě Plastového "frunku" pod přední
kapotou, kam bezproblémově uklidíte alespoň špinavé nabíjecí kabely. 

Pocity z jízdy však bohužel krotí zbytek mechaniky. Přední náhon
sice nabízí dostatek síly, ale jakmile přišlápnete plyn trochu více, neotesaný
protiprokluz ji nemilosrdně zašlápne do země. Rekuperace pak žije vlastním, ne
zrovna plynulým životem. Zapomeňte na plachtění i na pohodlný One-Pedal drive
až do úplného zastavení. Po uvolnění pedálu akcelerátoru vás čeká nepříjemný
„kopanec“ a přechod mezi rekuperačním a klasickým mechanickým brzděním je
naladěný tak necitlivě, že plynulé zastavení před semaforem vyžaduje cvik
hodinářského mistra. 

Závěrečný verdikt:

Alfa Romeo Junior Elettrica nenechá nikoho chladným. Je to
auto plné do očí bijících kontrastů. Na jedné straně vám nabídne fantasticky
dravý design, skvělý rejd a podvozek, který miluje zatáčky. Na straně druhé vás
bude trápit přestřelenou cenovkou, zastaralou elektrickou architekturou,
nulovou plynulostí brzdění a neustálým, hysterickým pípáním asistenčních
systémů. Není to racionální elektromobil pro každého – je to auto pro skalní srdcaře,
kteří Alfě rádi odpustí i to, že si žije vlastním, trochu zmatečným životem.