Peugeot Partner, synonymum pro malého velkého pomocníka, neúnavného sluhu a nezničitelného parťáka. Člověk si už ani neuvědomuje jak dlouho s námi tento legendární model Peugeotu je. Vlastně od nepaměti.  

Generace řidičů, podnikatelů, ale i chalupářů na toto auto nedají dopustit. Když na trh přišla první generace, ještě jsem neměl řidičák. Přesto jsem si všímal kolik Partnerů okolo mě jezdí, ať užitkových nebo osobních. V podstatě už tenkrát stejně jako pro terénní auto byl zažitý pojem JEEP, tak malá dodávka byla automaticky „parťák“. Později, když už jsem měl řidičák a pracoval jsem jako vedoucí prodeje ojetých vozidel v jednom regionálním koncesionářství Peugeotu, byl Partner, tentokrát už druhé generace,
jedním z našich nejprodávanějších modelů. Opět ho kupovali jak řemeslníci, tak firmy ale i spousta rodin, která v něm viděla naprosto ideální rodinné auto. Všichni v něm viděli právě toho PARTNERA pro život, co Vás nikdy nezklame. Mnohdy auta měla najeto mnoho set tisíc kilometrů a bez problémů jezdily a sloužily dál a dál. 

Od té doby Peugeot představil ještě několik generací Partnera a konečně se mě do ruky dostala ta poslední. První velkou změnou,
které jsem si všiml už při domlouvání s importérem Peugeotu je celosvětová změna strategie Peugeotu. Tentokrát jsou oddělené užitkové a osobní verze. Užitková verze stále hrdě nese odkaz svých předků a stále se jmenuje Partner. Osobní verze je nově nabízena pod názvem Rifter. My se ovšem dneska věnujeme legendárnímu užitkovému Partnerovi. 

Při prvním pohledu si tak nějak říkáte co se na autě vlastně za ta léta změnilo, on totiž Partner, když se na něj díváte z boku, je
pořád stejný, pořád má stejný profil karoserie a……… a to je vlastně dobře. Nespletete si ho s jiným konkurenčním autem.  

Hned na první pohled víte, s kým máte tu čest. Při dalším pohledu si všimnete nových zadních světel s moc pěknou grafikou a
hlavně Vás doslova udeří do očí masivní třetí brzdové světlo. Je opravdu masivní, nejen, že je dobře viditelné, ale má v sobě implantovanou parkovací kameru. Ono kamer je na autě víc, ale k tomu se ještě vrátím.  

Předek auta Vás nenechá na pochybách, že se jedná o nový model, příď je opravdu masivní a dává najevo, že v tomhle autě se rozhodně nemusíte bát v dnešní džungli měst, dálnic a silnic všech možných tříd.  

Snad se nebudete smát, když Vám řeknu, že právě Peugeot Partner byl prvním modelem Peugeotu, kde jsem se poprvé setkal
s Peugeoťáckým novým pojetím „kokpitu“. Malý volant, přístroje vysoko na palubní desce…….. Přátelé tohle řešení je naprosto a neskutečně praktické. Za prvé přístroje máte intuitivně neustále na očích, jsou perfektně přehledné a viditelné. Malý volant padne do ruky jako by jste měli řídit sporťák a ne dodávku. Ostatně celý interiér je jak z osobního auta a ne z dodávky.
 

Toho si nejvíc všimnete při jízdě. Za poslední roky, kdykoliv jedu s jakoukoliv dodávkou, bez ohledu na stáří, tak cestu provázejí různé zvuky, pazvuky, drnčení, chrastění, prostě celou cestu víte, že jedete dodávkou. Peugeot Partner je jiná liga. S každým ujetým kilometrem si čím dál víc uvědomujete, že tady konstruktéři neuvěřitelně zamaskovali dodávkový prvek auta, tedy v interiéru zamaskovali.  

Peugeot Partner se nejenom řídí jako běžný osobák, ale i v interiéru se tak cítíte. Celou cestu provází jen tlumený zvuk dobře
odhlučněného motoru, na dodávku překvapivě kvalitní audiosystem příjemně hraje a hlavně za celý test se neozval jediný pazvuk. Testovaný Partner atakoval konec druhé desítky tisíc kilometrů a upřímně takřka 20.000 km v rukou novinářů je porce kilometrů jako by auto za sebou mělo minimálně pětinásobek. 

Ono celkově je interiér Partneru moc povedený. Krom koženého akorát malého volantu a přehledného přístrojového štítu Váš pohled upoutá velký displej uprostřed palubní desky. Opět je v ideální výšce a nemusíte na něj za jízdy moc přeostřovat, je tak nějak intuitivně nejen po ruce, ale i na očích.
 

Testovaný Partner by vybavený i navigací opět fungovala skvěle. Začínám si zvykat, že v současné době má koncern PSA jednu
z nejjednodušších, ale zároveň i nejlepších navigací. Její ovládání je jednoduché, intuitivní, grafika ničím neurazí a hlavně navigace Vás dovede tam kam potřebujete dojet. Zná i malé vesničky a uličky a opět se mě stalo, že tam kam netrefil google, tam trefila navigace Peugeotu.  

Ono celé ovládání auta je jednoduché, přehledné a intuitivní. Vypnout otravný start/stop je otázka dvou kliknutí na displeji, přehrávanou hudbu z „flešky“ si lehce vyberete podle složek. Všechna menu jsou přehledná a jednoduše uspořádaná. Klimatizace má samostatný panel a co mě opravdu dostalo, v užitkovém Partneru, kde velikost kabiny je sotva 2x1,5 metru (mám na mysli půdorys), je dvou zónová. Prostě osobák implantovaný do dodávky. Co víc si posádka po stránce komfortu může přát.  

Testovaný Partner byl vybavený ještě dvěma naprosto dokonalými vychytávkami. První vychytávka je posunutí parkovací kamery na úplně další úroveň využitelnosti. S plechovými dodávkami je spojená absence zadních oken. Běžně máte k dispozici venkovní zrcátka a případně parkovací kameru, ale ta je aktivována až po zařazení zpátečky.  

U Peugeotu se ale někdo opravdu šikovný zamyslel a parkovací kameru využil ne na 100, ale na 1000%. Vracím se teď k masivnímu třetímu brzdovému světlu, v něm je totiž i zabudovaná jedna ze dvou kamer, druhá je ve zpětném zrcátku spolujezdce. Na místě vnitřního zpětného zrcátka je tak akorát veliký displej a v něm vidíte nejen obraz z parkovací kamery při parkování, ale tento displej můžete využívat i jako klasické zpětné zrcátko a i za jízdy v něm můžete sledovat situaci za autem.  

Navíc kamera v pravém zpětném zrcátku Vám usnadní nejen přehled okolo auta, ale i parkování jak u chodníku tak u překážek nacházejících se na pravé straně. Na displeji si jen přepínáte mezi pohledem jaký chcete sledovat. Za mě je to jeden z perfektních prvků aktivní bezpečnosti.  

Druhá vychytávka je tzv. Grip Control. V testovaném Partnerovi konkrétně Advanced Grip Control, tedy pokročilá verze Grip Controlu. V krátkosti o funkci. Díky tomuto voliči si můžete vybrat z předvolených jízdních podmínek a elektronika upravují chování jek ESP tak proti prokluzu. Máte možnost vybrat si mezi běžnou jízdou, sněhem, blátem, pískem a vypnutím ESP. Navíc je tento Grip Control doplněný i o kontrolované sjíždění svahu.  

Díky proměnlivému počasí jsem měl možnost vyzkoušet jak režim bláto (při delším dešti mám trochu obtížnější vjezd na zahradu) tak režim sníh a na sněhu vyzkoušet skoro kilometrový sjezd zasněženého prudkého kopce, navíc uhlazeného sáňkováním dětí, pod kontrolou řízeného sjezdu.  

Praxe potvrdila teorii. Prvně bylo třeba se na zasněžený kopec dostat. Na tomto kopci v zimě zkouším různá auta. Jak předokolky,
zadokolky tak čtyřkolky, věřte, že na kopec vyjedou jen ti nejlepší a Partner se mezi ně zařadil. Navíc se zařadil mezi ty nejlepší. Sice bylo pár okamžiků, kdy jsem si říkal, že asi přichází konečná, ale Parner to vždy nějakým mě neznámým zázrakem hravě překonal. Mnohdy dostat se na kopec je jedna věc, ale bezpečně sjet dolů, je věc druhá a mnohdy nebezpečnější.  

Věřte, že s Partnerem je to jako by jste jeli po suchém asfaltu a ne po kluzkém sněhu. Celý kopec si Partner udržoval rychlost
svižnější chůze a absolutně jsem nepocítil ani náznak toho, že by to mělo klouzat. Ono toto všechno bylo podpořeno i tím, že Importér nešetří na obutí testovaných vozidel a už po několikáté jsme si potvrdili, že dobré auto na kvalitních pneumatikách je radost řídit. Pro zvídavé čtenáře, na testovaném Partnerovi byly obuté Nokiany WR SUV. 

Tu největší perličku a největší překvapení celého testu jsem si nechal až na konec. Tím překvapením je motor. Testovaný Partner měl pod kapotou diesel 1,5 HDi. Už papírový výkon 96 KW (130 koní) vypadal slibně, ale z mnoha aut víme, že někde avizované koně nenajdete a jinde vám přijde, že jich pod kapotou musí být mnohem víc. Peugeot Partner je ten druhý případ. Dálníčních 130 km/h není pro auto problém, to s jakou lehkostí Partner zrychluje, jak drží rychlost nejen na rovině, ale i v táhlých stoupáních mě opět přivádí na myšlenku, jestli je to dodávka nebo osobák. Partner doslova letí krajinou s naprostou lehkostí a je jedno, jestli jedete prázdní nebo máte nákladový prostor naložený až po střechu. My spotřebu moc nesledujeme, ale tady jsme udělali vyjímku, při využívání dynamiky auta jezdit za necelých 7 litrů, při rozumném stylu za 6 litrů a při snažení se o úspornou jízdu jsme se
dostali i pod 5 litrů, ale upřímně takový styl jízdy byl pro nás tak velkým přemáháním, že jsme to dlouho nevydrželi. Ono stádo „peugeoťáckých plnokrevníků“ má raději volný výběh než je svázat oprátkou. 

Partnera jsme vyzkoušeli při stěhování nábytku, a dalších menších věcí. Ve výsledku ač to bylo spousta drobností, tak ty v součtu něco váží a myslím si, že jsme několikrát využili maximální zatížení vozidla, což je mimochodem až 1000 kg, či-li jedna tuna a to na tak malé auto je naprosto skvělá hodnota a Partner se s tím vždy popral důstojně a určitou lehkostí a grácií, prostě nezapřel svůj „Francouzský šarm“. Navíc v nákladovém prostoru máte k dispozici 10 ok k upevnění nákladu, za sedadlem spolujezdce je průchod pro dlouhé předměty, takže přednosti Partnera využijete na maximum. Navíc interiér je plný všech možných odkládacích poliček, boxů, prolisů….., však uvidíte na fotkách.  

Já osobně si umím představit používat Partnera nejen na práci po městě a okolo města, ale i na mezistátní dopravu drobnějších zásilek a v létě bych do něho klidně hodil matraci a vyrazil s ním na dovolenou. 

Peugeot Partner je vzácným příkladem vývoje užitkových vozidel. Od dob, kdy šlo jen o prostředek k přepravě co nejvíce nákladu
bez ohledu na pohodlí řidiče a posádky až k dokonale pohodlnému autu, které je opravdovým partnerem jak při práci tak na cestách.